Jedním z klíčových rozhodnutí Ústavního soudu za poslední dobu je nález ze dne 26.1.2012.
Jedním z klíčových rozhodnutí Ústavního soudu za poslední dobu je nález ze dne 26.1.2012. Ústavní soud se zabýval stížností ženy, která si u úvěrové společnosti vypůjčila částku 13.000,- Kč. Věřitel však vyplnil zajišťovací blankosměnku a vymáhal prostřednictvím rozhodčího a exekučního řízení částku téměř 100.000,- Kč. Přesto že takový postup byl s ohledem na ujednání úvěrové smlouvy a současnou právní úpravu formálně v pořádku, Ústavní soud vyslovil, že soudy porušily svým formalistickým přístupem právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Pro spory ohledně rozhodčí doložky lze považovat tento výrok Ústavního soudu: "Účastník rozhodčího řízení nesmí být negativně dotčen rozhodčím nálezem, s jehož vydáním formou rozhodčí smlouvy nebo doložky dopředu nesouhlasil, a to ani tehdy, pokud byl v průběhu rozhodčího řízení pasivní a námitku nedostatku pravomoci rozhodce nenamítl" za průlomový. Přitom mnoho námitek proti platnosti rozhodčích doložek bylo v minulosti soudy odmítnuto s tím, že nebyly učiněny již při prvním úkonu ve věci samé (jak ovšem jasně stanoví zákon o rozhodčím řízení, otázku důsledků tohoto nálezu na zákonnost takového ustanovení ponecháme v tuto chvíli stranou).
Přestože Ústavní soud už ve svých rozhodnutích několikrát shledal u určitého typu formulářových a úvěrových smluv rozpor s dobrými mravy, považujeme za zcela zásadní výrok: "Ústavní soud uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví za nepřiměřené či odporující dobrým mravům. Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.
Z těchto důvodů by ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému."
